Královská nizozemská lékařská společnost vydala nové směrnice (ke stažení v angličtině z knmg.artsennet.nl/Diensten/knm…), které interpretují zákon o euthanasii z roku 2002. Jako akceptovatelná kriteria pro přípustnost euthanasie jsou tam uvedeny „mentální a psychosociální neduhy“ jako je „ztráta funkčnosti, osamělost nebo ztráta autonomie“. Směrnice též umožňují lékařům spojovat nedostatek pacientových „sociálních dovedností, finančních zdrojů a sociální sítě“ s „nesnesitelným a trvajícím utrpením“, což otvírá dveře k legální asistované smrti založené na psychosociálních faktorech a ne tedy na terminální nemoci. Ve směrnicích se též uvádí, že pojem utrpení je širší než jeho interpretace a aplikace mnohými lékaři. Do takové širší interpretace utrpení spadají též poruchy týkající se zraku, sluchu a pohyblivosti, pády, nutnost být v posteli, vyčerpanost a ztráta kondice. Pacient pokládá utrpení za nekončící, postrádající význam, takže ač není přímo v nebezpečí smrti, nechce je zakoušet ani mu nějaký význam přikládat. Takové případy jsou dostatečně propojeny do oblasti medicíny, aby to umožňovalo lékaři jednat v rámci hranic zákona o euthanasii.

Alex Schadenberg, výkonný ředitel Euthanasia Prevention Coalition, varoval, že to, co se děje v Nizozemí, nastane i v jiných zemích, jakmile je legalizována euthanasie a/nebo asistovaná sebevražda. Vždycky jsme předpovídali, že jakmile se začne přijímat zabíjení jako prostředek k vyřešení problému, bude se nalézat stále více problémů, pro které zabíjení bude řešením. 9.11.2011, lifesitenews.com

zdroj: prolife